EVA

25.05.2010 10:31

Mé jméno je Eva, narodila jsem se dne 8.3.1994 v duchcovské porodnici. Od narození bydlím v tom slavném městě Duchcov. Do svých tří let jsem vyrůstala v panelovém domě se svými rodiči a dvěma staršími sestrami. Po dosažení tříletého věku se naše poměrně velká rodina s pěti členy odstěhovala do vlastnoručně postaveného domu v Duchcově u koupaliště. Bylo to něco úžasného, protože jsme všechny tři se sestrami měli vlastní pokoj a nemusely se mačkat v tom malém bytě. Měla jsem velice hezké dětství a moc ráda na něj vzpomínám. Rodiče se téměř nehádali a já byla děcko, které ve svých rodičích vidělo úplně vše. Protože mám se svými staršími sestrami docela velký věkový rozdíl vždy jsem vyrůstala spíše jako jedináček, než jsem stihla dosáhnout pubertálního věku obě sestry už byly odstěhované. Mou nejstarší sestrou je Simona. Je o dlouhých 16 let starší než já. V dnešní době už má svůj vlastní, krásný baráček s kouzelnou dcerkou Simonkou a milujícím manželem Vaškem. Jejich manželství a láska, kterou k sobě chovají je pro mě vzorem do budoucnosti. I přes náš velký věkový rozdíl máme se Simčou velice srdečný vztah,hrozně moc jsi rozumíme, protože jsme obě velmi citlivé a jedna druhou moc dobře chápeme. Má druhá, tudíž prostřední sestra, se jmenuje Petra. Je o 12let starší. Bydlí v Duchcově. Též už má rodinu a to mého synovce Honzíčka. Tento rok dokončuje první třídu a je ze školy velmi nadšený. Její manžel Milan je naprosto stvořený pro mou sestru. Moc se k sobě hodí.

Tak a teď už zase zpátky k mým rodičům. Moje matka se jmenuje Jiřina. Je jí 52 let, z čehož vyplývá, že mě měla docela pozdě. Dohromady má tři dcery Simonu, Petru a mě. Simonu a Petru z prvního manželství, takže mám se sestrami jiného otce, ale nikdy nás nikdo nerozlišoval. Vůbec mi ovšem nevadí, že jsem rodičů takový ten poslední ,,výškrabek“, jak s oblibou říká moje mamka. S mamkou máme velice kamarádský vztah, je to taková moje zpovědnice, říkám jí naprosto všechno, co mě trápí či naopak. Moc dobře vím, že ona mi se vším pomůže. Můj otec se jmenuje Milan. Je mu 51 let. Jsem jeho jedinou dcerou na což jsem moc pyšná, protože mě snad nikdo nemá radši než on. Naším společným koníčkem je jednoznačně volejbal. Co se týče volejbalu, je to můj trenér a zároveň můj volejbalový vzor. I když na mě má při tréninku větší nároky, moc dobře vím, že to se mnou myslí dobře.

Největší ránou pro mě bylo, když se moji rodiče rozvedli. Najednou se ten můj svět rozpadl na dva neúplné. Doposud s tím nejsem smířená a stále mě to trápí. Byla jsem hozena do dospělého světa bez toho, aby mě na to kdokoliv připravil. Ovšem nyní jsem ráda, že jsou rodiče rozvedení, i když je to asi jen pouhé dva roky. Oba jsou teď mnohem spokojenější. Ale na úkor toho, že nejsem spokojená já. Moc mi chybí ty naše společné procházky, večeře, povídání … Po rozvodu se moje matka odstěhovala z domu do panelového a já s ní. Tedy bydlím s matkou. S taťkou se bohužel moc nevídám, ale snažím se, co nejvíce to jde. Ovšem mou největší spřízněnou duší v rodině, je má milovaná babička. Na tu prostě nedám dopustit. Strašně moc si vážím toho, jakou mám úžasnou rodinu. Ale dost o mé rodině a zpátky ke mně.

Po školce jsem nastoupila na první stupeň základní školy Pešaty v Duchcově. Od šesté třídy, po udělání přijímacích zkoušek na gymnázium, chodím na Gymnázium do Duchcova. Mám tuto školu ráda, ale jako asi každý student k ní mám odpor. Po vystudování gymnázia (doufám, že dostuduji), bych ráda pokračovala na vysoké škole. Mým snem od malička je vystudovat nějakou psychologickou vysokou školu a věnovat se psychologií dětí. Doufám, že mi tento sen vyjde, protože je to práce, která by mě strašně bavila. Po kariéře, bych se ráda věnovala své rodině. Ráda bych jí měla se svým přítomným, dlouhodobým přítelem. Je to ten nejúžasnější přítel na světě. Ve všem si strašně rozumíme a vše si společně plánujeme. Bylo by to úžasné, ale budoucnost je bohužel nejistá, i přesto tomu stále pevně věřím, protože pochybuji, že bych si našla někoho lepšího. Naprosto se doplňujeme, jsme pro sebe jako stvoření a to nejde jen tak zahodit. Doufám, že společně překonáme všechny překážky, které nám život nachystal a nenecháme si jimi zkazit náš úžasný vztah...

—————

Zpět