KAČKA

25.05.2010 08:56

Ahoj, jmenuji se Kačka. Žiji na světě už šestnáct let a jsem studentka osmiletého gymnázia v Duchcově. Cílem mého života je stát se architektem. Chci navrhovat obchodní centra, opravy památek, mosty, apod. I můj táta byl architekt a táta mého táty byl architekt. Máme to prostě v rodině. Baví mě matematika. Taky jsem si pro příští rok vybrala matematicko-fyzikální seminář. Letos jsem absolvovala výtvarný obor na základní umělecké škole v Duchcově.

Má nejoblíbenější záliba je hudba. Poslouchám spíše rockový a punkový styl. Velmi často a hlavně velmi ráda chodím na koncerty mých oblíbených skupin. Už čtvrtým rokem hraji na akustickou kytaru. Třikrát týdně chodím na základní uměleckou školu k profesoru Janu Marešovi. Často hraji na školních koncertech, na různých akcích, na casanovských slavnostech, dokonce jsme hráli i v domě důchodců jen tak pro radost. Ti staří lidi byli moc rádi a odměnili nás chlebíčky:-) Řídím se mottem: „Bez hudby se nedá žít“.

Pocházím z velké milující rodiny. Když mi bylo dvanáct let rodiče se rozešli a naše rodina se rozdělila na dva tábory. Snášela jsem to velmi těžce. Postupem času se vše zlepšilo a moje mamka i taťka si našli jiného životního partnera. A mohu říct, že jsou šťastni. Mým zákonným zástupcem se stala mamka, tátu navštěvuji každý víkend. Mamka se vdala a spolu s novým manželem si pořídili domeček s obrovskou zahradou. V baráčku bydlím ještě s bráškou, s pejskem, s křečkem a s nevlastni sestrou, ze kterou nemám moc dobré vztahy. Taťka se znovu neoženil, možná čeká na tu správnou chvíli, staví si baráček a plánují se svou přítelkyní velkou budoucnost.

A má budoucnost? Po gymnázium se pokusím dostat na vysokou školu v Praze. S přáteli si pronajmeme byt a domů budu jezdit pouze na víkendy. Po večerech budu pracovat v nějaké kavárně, abych měla na nájem. Po škole si chci najít dobrou práci na stavbě a pomalu budovat kariéru. Kolem třiceti bych si chtěla pořídit děťátko, ale předtím si musím najít partnera a vdát se. Vím, že v dnešní době nejsou svatby zrovna moderní záležitostí, ale od malička si přeji mít na sobě krásné bílé šaty, jít jako princezna k oltáři, být středem pozornosti a aby na mě na konci čekal princ. Princ na bílém koni. Však sny jsou krásné, ale realita je mnohdy úplně jiná. Podle mě je výběr partnera tou nejtěžší věcí v životě.

Partnera v součtnosti nemám. Nevím, zda je to příčinou, že nemám čas, nebo že spíš nemohu najít toho, kterého hledám. Bohužel s předešlých let zrovna dobré zážitky v lásce nemám.

Můj partner by měl bát hodný, pozorný, spolehlivý, už mi nestačí, aby měl hezký úsměv a hezký zadek. Z toho jsem už vyrostla. A asi i kdybych toho svého prince našla, měl by to se mnou hodně těžký. Musím se starat o domácnost, protože mamka chodí do školy. Musím se starat o maldšího brášku, dělat s ním úkoly, vařit mu večeři. Starám se o nemocnou babičku, lítám s ní po doktorech a nakupuju jí. Taky se hodně učím. Navíc víkendy trávím u taťky.

Oporou mi je můj nejlepší přítel. Naštěstí bydlí hned vedle mě. Takže kdykoliv potřebuji je u mě. Známe se přes dva roky. Často se vídáme a jsem za něj velice ráda. Opravdu mohu řict, že je to můj nejvíc nejlepší přítel, můj jediný přítel:-)

Každopádně se snažím žít, tak abych byla šťasná a aby všichni kolem byli štastný. Život se má užívat, ne přežívat...

—————

Zpět