Nicola

 

Vojtěška: A koho bude kamerovat vona?

Nikola: Takhle můžu?

Radka: Jo.

Nikola: Ale to bude vzhůru nohama

Radka: Ne nebude.

Nikola: No a co tam mám říkat?

Radka: Je tam REC?

Nikola: Jo je a jsem tam ošklivá, takže si musim rozpustit vlasy.

Radka: Deniso, ještě že je tam pojistka.

Nikola: No pani, co chcete o mě vědět?

Radka: No kolik ti je? Co dělaj rodiče?

Nikola: Tak se jmenuju Nikola Gorolová Je mi 17 let. Rodiče jsou rozvedený. Táta žije v Anglii, moje ségra ehh v Anglii s mojí mladší sestrou aaa máma žije v Itálii.

Radka: A ty jsi v tý Anglii taky bydlela?

Nikola: Ano.

Radka: Jak dlouho?

Nikola: Rok.

Radka: Rok hmm. Tam jsi chodila do školy…

Nikola: Ne.

Radka: Ne? Cos tam dělala?

Nikola: Flákala.

Radka: A táta tam pracoval?

Nikola: Ano.

Radka: A byl tam s ňákou přítelkyní?

Nikola: Ano.

Radka: A to byl důvod, proč jste, proč si se vrátila nebo jak to bylo?

Nikola: No já jsem se nesnesla s jeho přítelkyní. Ona se mi snažila dělat mámu.

Radka: Jo. A jak to proběhlo, jakože tě přivezl a nechal tě tady nebo…

Nikola: No jsme přiletěli no a on si prostě vyžádal, ať jdu do Kostomlat.

Radka: On si to vyžádal?

Nikola: No on si vyžádal tenhle ústav.

Radka: Ústavní výchovu si vyžádal?

Nikola: Ano.

Radka: A to de jo?

Nikola: Hmm. Když prostě mě nechce.

Radka: Fakt jo? Se tě jako musel vzdát jo?

Nikola: No.

Radka: A ty ségry, který tam zůstaly…

Nikola: Já mám jenom jednu mladší sestru.

Radka: Jo? A to nemá ještě dítě s tamtou.

Nikola: Ne.

Radka: Ne? A mladší sestra tam zůstala.

Nikola: Ano.

Radka: A chodí do školy?

Nikola: Ano.

Radka: Jo? A tak to jako překousla nebo…

Nikola: Ne ta holka se úplně změnila kvůli mně.

Radka: Jo?

Nikola: No.

Radka: Jakože ségra se změnila?

Nikola: No.

Radka: No, a co mamka?

Nikola: Máma tu jsem ještě ani neviděla, já jí neviděla deset let a po deseti letech se mi ozvala no tak ona přijede…

Radka: A ozvala se ti, jakože dopisem nebo ti napsala mail…

Nikola: Ne volala mi.

Radka: Volala ti, jo?

Nikola: Hmm.

Radka: Má ještě ňáký děti?

Nikola: Nemá. Bůh jí potresta, umřelo jí dítě. Protože nás nechala mě a mladší sestru, tak jí Bůh potrestal.

Radka: A kdy jí umřelo dítě?

Nikola: Prosim?

Radka: Kdy jí umřelo jako při porodu jo?

Nikola: Já nevim já tu ženskou neznám, já jsem jí nikdy neviděla. Já jí uvidim příští rok, až mi sem půjde koupit byt.

Radka: Fakt jo? A posílá ti ňáký peníze?

Nikola: Ano.

Radka: Fakt jo? Jako měsíčně ti posílá…

Nikola: Teďka mi poslala tisíc korun a teďka mi pošle na věci dva tisíce.

Radka: A když ti volala, jaký to bylo?

Nikola: Poprví pani já nevim já jsem brečela, já nevěděla co jí mám říct.

Radka: Je toho tolik a nic že jo?

Nikola: No.

Radka: A jak jste to zvládli obě dvě?

Nikola: Já jsem spíš, jako není to cit mezi dcerou a matkou to určitě ne, ale kamarádky můžem bejt.

Radka: Že tě zajímá jako osobnost?

Nikola: No já chci prostě vědět, proč mě nechala.

Radka: To znamená, že ty jsi zůstala jako malá s tátou.

Nikola: Ano.

Radka: Hmm a to do toho pobytu v Anglii a to bylo po tom pobytu v Anglii se to takhle rozseklo, ty jsi skončila v ústavu, ústavní péči.

Nikola: No.

Radka: A nepřemlouvala jsi tátu?

Nikola: Ne

Radka: Ne?

Nikola: Ne já mu musim dokázat, že ho nepotřebuju. Že se o sebe umim postarat sama.

Radka: Hmm to je dobrý. Seš šikovná, že jo, to zvládneš. Ehh na co jsem se chtěla zeptat… Takže jsi rovnou skončila v Kostomlatech nebo jak to byl?

Nikola: No já jsem nejdřív byla v diagnosťáku, že zjišťovali mojí diagnostiku no voni mě chtěli dát jako na Moravu do ústavu a já jsem řekla, že ne, že půjdu do Kostomlat, že to mám i blízko, protože já jsem z Ústí.

Radka: Jo jo jo a tam máš jakože ňáký tety nebo strejdy nebo…

Nikola: No ehh tetu tam mám to je mámy dvojče.

Radka: Jo jo a k ní můžeš jezdit nebo?

Nikola: ehm

Radka: Jo. Se omlouvám, že je to tak přerušovaně, ale já musim dávat pozor na ty auta, co jedou za mnou.

Nikola: Jo v pořádku.

Radka: No a co na to říká mámino dvojče jako že jste takhle jako že seš takhle v ústavu?

Nikola: No moje máma byla taky do osmnácti v ústavu.

Radka: Fakt?

Nikola: Ona taky nikdy nepoznala svojí matku. A moje teta jako…

Radka: Hmm. Takže byly s tetou v ústavě obě dvě?

Nikola: No.

Radka: Hm hm a ty jsi říkala, že teta má ňáký malý děti né?

Nikola: No. No malý ne šestnáct, třináct, deset, dvanáct a to desetileté je postižené. Je jí deset a má chování na pět.

Radka: Hmm jak se to stalo? Jako při porodu…

Nikola: No při porodu.

Radka: Hm to je hrozný. A stará se o něj nebo je v ústavu?

Nikola: Stará se o něj.

Radka: Fakt? Tak to je obdivuhodný. Před tim než jste odjeli do Anglie, tak jste žili s tou přítelkyní v Ústí jo teda?

Nikola: Ne táta si právě koupil svůj byt, hezky jsme si to tam udělali a tak no a von si najednou zbláznil, to bylo ráz na ráz. No a že se sebral a jel do Anglie a tady ten byt prodal.

Radka: A tam bydlel tom bytě, kterej si koupil a udělal tak to už byl s touhle přítelkyní, s kterou je v Anglii? Ne s tou se seznámil, až někdy.

Nikola: No přes internet.

Radka: Fakt?

Nikola: No přes líbim se ti

Radka: Hm se seznámil přes internet. A co tam dělaj v tom v tý Anglii teďkon, nevíš?

Nikola: Táta tam sváří, on je vyučenej svářeč.

Radka: No a ana tam něco dělá?

Nikola: Nedělá nic.

Radka: A ségra určitě chodí do školy.

Nikola: No no chodí do školy.

Radka: A to jste ségry od stejnýho táty se stejnou mámou?

Nikola: Ne máme stejnou mámu jenom.

Radka: Stejnou mámu?

Nikola: Ona má jinýho tátu.

Radka: A on to ví?

Nikola: No vždyť to je blond, Vy jste neviděla tu fotku jak jsem měla jak držela tu kočku, dyť je to bruneta se zelenýma očima. To by musel bejt těžkej debil.

Radka: Tak to je zvláštní ne že taklhle

Nikola: No je no

Radka: No. Co ňáký hezký vzpomínky na dětství? Máš ňáký?

Nikola: Hezký ne.

Radka: Ne? Něco ošklivýho o čem by jsi chtěla jako ňák co by jsi chtěla vytěsnit třeba úplně z paměti, aby ti zmizelo? Nic takovýho?

Nikola: No je no

Radka: A je to jako spíš když jsi byla malá nebo…

Nikola: Teďka.

Radka: Teďka jo. No a tady na výlety tě baví jezdit né?

Nikola: Jo. Nejde to na mě znát?

Radka: Co?

Nikola: Nejde to na mě znát?

Radka: A co jako?

Nikola: Jako jestli mě to baví?

Radka: De to znát né :-) Jako je to super to co jsi udělala, to je super jako. Já si myslim, že to de všem. Jak je to teďka v ústavu s tim připojením nebo s prací?

Nikola: S internetem?

Radka: No.

Nikola: To je úplně nemožný pani to prostě ani nedá, než ten počítač zapnete tak je konec hodiny.

Radka: To je hrozný. Hm a teď už normálně chodíte do školy a máte vyučování.

Nikola: No. Ale katastrofa to se prostě nedá jen tak něco dělat, ty počítače prostě nejdou.

Radka: A co Nikolo říkáš na ten režim v tom ústavu nebo jak ses…

Nikola: Nelíbí se mi tady protože vychovatelé prostě nemaj převahu nad těma dětma, ty si tam dělaj prostě co chtěj prostě voni to tam ovládaj né vychovatelé.

Radka: Jo?

Nikola: V ústavu hmm.

Radka: Jo? Myslíte si to všichni?

Nikola: Pani ne že my si to myslíme, my to víme, stačilo by vám celej den tam bejt a prostě byste se divila.

Denisa: Tam je to každej den dokola.

Radka: Každej den dokola?

Nikola: Jedno a to samý to je prostě jak pro debili.

Radka: A kdo tam kdo tomu tam teda vládne? Jakože ňáký silný osobnosti jako z holek nebo..

Nikola: No

Radka: Nebo jako ty který jsou silný a…

Nikola: Jako prostě ne takhle prostě holky maj větší převahu nad vychovatelema.

Radka: Ano ehm

Nikola: Všechny holky.

Radka: Jo aha takhle. Tak a co vám tam nejvíc chybí v tom ústavu? Kromě svobody že jo, kdybyste jednu věc měly říct, jako že tam chcete, já nevim donýst, jedna jediná věc… něco

Nikola: Jako donýst?

Vojtěška: Mě tam chybí kamarádka.

Radka: Donýst nebo dovíst. Kamarádku jo? A koho Vojtěško?

Vojtěška: Jana Červeňáková mi chybí hrozně moc fakt.

Radka: A to je holka, která tam byla? Nebo která je z těch z těch…

Vojtěška: Která tam byla a oni jí převezli do Jindřicháče a z Jindřicháče do Nový Role.

Radka: Do Nový Role?

Vojtěška: Do Nový Role.

Radka: Jo jo a co Nikola?

Nikola: Mě by stačil počítač

Radka: Počítač s připojením

Nikola: No.

Radka: A co Denisa?

Denisa: Co?

Radka: Kdyby ti někdo měl něco přinýst do ústavu nebo přivíst něco.

Denisa: Počítač.

Radka: Počítač ehm Tak to je škoda né jako že to prostě nefunguje v tom ústavu, že kdyby jste byly připojený tak ta motivace by byla větší se zdokonalit naučit...

Nikola: Ale i tak prostě by to nebylo takový vydeptaný prostě ty děti by věděly co jak doma a nebo takhle víte co třeba když jim rodiče nevolaj nepíšou a tak alespoň víte dneska je moderní psát na internetu než sednout si a napsat dopis.

Radka: No to jo no. A je to snazší a je to zadarmo, že jo.

Nikola: No. Teda já píšu dopis jenom, když je to fakt to nejhorší, aby ten člověk viděl, že se snažim.

Denisa: Pani, budou tam na nás čekat?

Radka: Jestli ti to nesnědí, no nevim no.

Nikola: Kde na nás čekaj?

Radka: V ústavu. No určitě na vás čekaj v ústavu no.

Nikola: No ale jako na co. Jaký jídlo jí snědí? Pani můžu to vypnout?

Radka: Jo jo jo...

Nikola: Jak se to vypíná?

Radka: Já myslim, že tady tim to můžeš vypnout.