
Nicola
22.02.2011 18:24
Vojtěška: A koho bude kamerovat vona?
Nikola: Takhle můžu?
Radka: Jo.
Nikola: Ale to bude vzhůru nohama
Radka: Ne nebude.
Nikola: No a co tam mám říkat?
Radka: Je tam REC?
Nikola: Jo je a jsem tam ošklivá, takže si musim rozpustit vlasy.
Radka: Deniso, ještě že je tam pojistka.
Nikola: No pani, co chcete o mě vědět?
Radka: No kolik ti je? Co dělaj rodiče?
Nikola: Tak se jmenuju Nikola Gorolová Je mi 17 let. Rodiče jsou rozvedený. Táta žije v Anglii, moje ségra ehh v Anglii s mojí mladší sestrou aaa máma žije v Itálii.
Radka: A ty jsi v tý Anglii taky bydlela?
Nikola: Ano.
Radka: Jak dlouho?
Nikola: Rok.
Radka: Rok hmm. Tam jsi chodila do školy…
Nikola: Ne.
Radka: Ne? Cos tam dělala?
Nikola: Flákala.
Radka: A táta tam pracoval?
Nikola: Ano.
Radka: A byl tam s ňákou přítelkyní?
Nikola: Ano.
Radka: A to byl důvod, proč jste, proč si se vrátila nebo jak to bylo?
Nikola: No já jsem se nesnesla s jeho přítelkyní. Ona se mi snažila dělat mámu.
Radka: Jo. A jak to proběhlo, jakože tě přivezl a nechal tě tady nebo…
Nikola: No jsme přiletěli no a on si prostě vyžádal, ať jdu do Kostomlat.
Radka: On si to vyžádal?
Nikola: No on si vyžádal tenhle ústav.
Radka: Ústavní výchovu si vyžádal?
Nikola: Ano.
Radka: A to de jo?
Nikola: Hmm. Když prostě mě nechce.
Radka: Fakt jo? Se tě jako musel vzdát jo?
Nikola: No.
Radka: A ty ségry, který tam zůstaly…
Nikola: Já mám jenom jednu mladší sestru.
Radka: Jo? A to nemá ještě dítě s tamtou.
Nikola: Ne.
Radka: Ne? A mladší sestra tam zůstala.
Nikola: Ano.
Radka: A chodí do školy?
Nikola: Ano.
Radka: Jo? A tak to jako překousla nebo…
Nikola: Ne ta holka se úplně změnila kvůli mně.
Radka: Jo?
Nikola: No.
Radka: Jakože ségra se změnila?
Nikola: No.
Radka: No, a co mamka?
Nikola: Máma tu jsem ještě ani neviděla, já jí neviděla deset let a po deseti letech se mi ozvala no tak ona přijede…
Radka: A ozvala se ti, jakože dopisem nebo ti napsala mail…
Nikola: Ne volala mi.
Radka: Volala ti, jo?
Nikola: Hmm.
Radka: Má ještě ňáký děti?
Nikola: Nemá. Bůh jí potresta, umřelo jí dítě. Protože nás nechala mě a mladší sestru, tak jí Bůh potrestal.
Radka: A kdy jí umřelo dítě?
Nikola: Prosim?
Radka: Kdy jí umřelo jako při porodu jo?
Nikola: Já nevim já tu ženskou neznám, já jsem jí nikdy neviděla. Já jí uvidim příští rok, až mi sem půjde koupit byt.
Radka: Fakt jo? A posílá ti ňáký peníze?
Nikola: Ano.
Radka: Fakt jo? Jako měsíčně ti posílá…
Nikola: Teďka mi poslala tisíc korun a teďka mi pošle na věci dva tisíce.
Radka: A když ti volala, jaký to bylo?
Nikola: Poprví pani já nevim já jsem brečela, já nevěděla co jí mám říct.
Radka: Je toho tolik a nic že jo?
Nikola: No.
Radka: A jak jste to zvládli obě dvě?
Nikola: Já jsem spíš, jako není to cit mezi dcerou a matkou to určitě ne, ale kamarádky můžem bejt.
Radka: Že tě zajímá jako osobnost?
Nikola: No já chci prostě vědět, proč mě nechala.
Radka: To znamená, že ty jsi zůstala jako malá s tátou.
Nikola: Ano.
Radka: Hmm a to do toho pobytu v Anglii a to bylo po tom pobytu v Anglii se to takhle rozseklo, ty jsi skončila v ústavu, ústavní péči.
Nikola: No.
Radka: A nepřemlouvala jsi tátu?
Nikola: Ne
Radka: Ne?
Nikola: Ne já mu musim dokázat, že ho nepotřebuju. Že se o sebe umim postarat sama.
Radka: Hmm to je dobrý. Seš šikovná, že jo, to zvládneš. Ehh na co jsem se chtěla zeptat… Takže jsi rovnou skončila v Kostomlatech nebo jak to byl?
Nikola: No já jsem nejdřív byla v diagnosťáku, že zjišťovali mojí diagnostiku no voni mě chtěli dát jako na Moravu do ústavu a já jsem řekla, že ne, že půjdu do Kostomlat, že to mám i blízko, protože já jsem z Ústí.
Radka: Jo jo jo a tam máš jakože ňáký tety nebo strejdy nebo…
Nikola: No ehh tetu tam mám to je mámy dvojče.
Radka: Jo jo a k ní můžeš jezdit nebo?
Nikola: ehm
Radka: Jo. Se omlouvám, že je to tak přerušovaně, ale já musim dávat pozor na ty auta, co jedou za mnou.
Nikola: Jo v pořádku.
Radka: No a co na to říká mámino dvojče jako že jste takhle jako že seš takhle v ústavu?
Nikola: No moje máma byla taky do osmnácti v ústavu.
Radka: Fakt?
Nikola: Ona taky nikdy nepoznala svojí matku. A moje teta jako…
Radka: Hmm. Takže byly s tetou v ústavě obě dvě?
Nikola: No.
Radka: Hm hm a ty jsi říkala, že teta má ňáký malý děti né?
Nikola: No. No malý ne šestnáct, třináct, deset, dvanáct a to desetileté je postižené. Je jí deset a má chování na pět.
Radka: Hmm jak se to stalo? Jako při porodu…
Nikola: No při porodu.
Radka: Hm to je hrozný. A stará se o něj nebo je v ústavu?
Nikola: Stará se o něj.
Radka: Fakt? Tak to je obdivuhodný. Před tim než jste odjeli do Anglie, tak jste žili s tou přítelkyní v Ústí jo teda?
Nikola: Ne táta si právě koupil svůj byt, hezky jsme si to tam udělali a tak no a von si najednou zbláznil, to bylo ráz na ráz. No a že se sebral a jel do Anglie a tady ten byt prodal.
Radka: A tam bydlel tom bytě, kterej si koupil a udělal tak to už byl s touhle přítelkyní, s kterou je v Anglii? Ne s tou se seznámil, až někdy.
Nikola: No přes internet.
Radka: Fakt?
Nikola: No přes líbim se ti
Radka: Hm se seznámil přes internet. A co tam dělaj v tom v tý Anglii teďkon, nevíš?
Nikola: Táta tam sváří, on je vyučenej svářeč.
Radka: No a ana tam něco dělá?
Nikola: Nedělá nic.
Radka: A ségra určitě chodí do školy.
Nikola: No no chodí do školy.
Radka: A to jste ségry od stejnýho táty se stejnou mámou?
Nikola: Ne máme stejnou mámu jenom.
Radka: Stejnou mámu?
Nikola: Ona má jinýho tátu.
Radka: A on to ví?
Nikola: No vždyť to je blond, Vy jste neviděla tu fotku jak jsem měla jak držela tu kočku, dyť je to bruneta se zelenýma očima. To by musel bejt těžkej debil.
Radka: Tak to je zvláštní ne že taklhle
Nikola: No je no
Radka: No. Co ňáký hezký vzpomínky na dětství? Máš ňáký?
Nikola: Hezký ne.
Radka: Ne? Něco ošklivýho o čem by jsi chtěla jako ňák co by jsi chtěla vytěsnit třeba úplně z paměti, aby ti zmizelo? Nic takovýho?
Nikola: No je no
Radka: A je to jako spíš když jsi byla malá nebo…
Nikola: Teďka.
Radka: Teďka jo. No a tady na výlety tě baví jezdit né?
Nikola: Jo. Nejde to na mě znát?
Radka: Co?
Nikola: Nejde to na mě znát?
Radka: A co jako?
Nikola: Jako jestli mě to baví?
Radka: De to znát né :-) Jako je to super to co jsi udělala, to je super jako. Já si myslim, že to de všem. Jak je to teďka v ústavu s tim připojením nebo s prací?
Nikola: S internetem?
Radka: No.
Nikola: To je úplně nemožný pani to prostě ani nedá, než ten počítač zapnete tak je konec hodiny.
Radka: To je hrozný. Hm a teď už normálně chodíte do školy a máte vyučování.
Nikola: No. Ale katastrofa to se prostě nedá jen tak něco dělat, ty počítače prostě nejdou.
Radka: A co Nikolo říkáš na ten režim v tom ústavu nebo jak ses…
Nikola: Nelíbí se mi tady protože vychovatelé prostě nemaj převahu nad těma dětma, ty si tam dělaj prostě co chtěj prostě voni to tam ovládaj né vychovatelé.
Radka: Jo?
Nikola: V ústavu hmm.
Radka: Jo? Myslíte si to všichni?
Nikola: Pani ne že my si to myslíme, my to víme, stačilo by vám celej den tam bejt a prostě byste se divila.
Denisa: Tam je to každej den dokola.
Radka: Každej den dokola?
Nikola: Jedno a to samý to je prostě jak pro debili.
Radka: A kdo tam kdo tomu tam teda vládne? Jakože ňáký silný osobnosti jako z holek nebo..
Nikola: No
Radka: Nebo jako ty který jsou silný a…
Nikola: Jako prostě ne takhle prostě holky maj větší převahu nad vychovatelema.
Radka: Ano ehm
Nikola: Všechny holky.
Radka: Jo aha takhle. Tak a co vám tam nejvíc chybí v tom ústavu? Kromě svobody že jo, kdybyste jednu věc měly říct, jako že tam chcete, já nevim donýst, jedna jediná věc… něco
Nikola: Jako donýst?
Vojtěška: Mě tam chybí kamarádka.
Radka: Donýst nebo dovíst. Kamarádku jo? A koho Vojtěško?
Vojtěška: Jana Červeňáková mi chybí hrozně moc fakt.
Radka: A to je holka, která tam byla? Nebo která je z těch z těch…
Vojtěška: Která tam byla a oni jí převezli do Jindřicháče a z Jindřicháče do Nový Role.
Radka: Do Nový Role?
Vojtěška: Do Nový Role.
Radka: Jo jo a co Nikola?
Nikola: Mě by stačil počítač
Radka: Počítač s připojením
Nikola: No.
Radka: A co Denisa?
Denisa: Co?
Radka: Kdyby ti někdo měl něco přinýst do ústavu nebo přivíst něco.
Denisa: Počítač.
Radka: Počítač ehm Tak to je škoda né jako že to prostě nefunguje v tom ústavu, že kdyby jste byly připojený tak ta motivace by byla větší se zdokonalit naučit...
Nikola: Ale i tak prostě by to nebylo takový vydeptaný prostě ty děti by věděly co jak doma a nebo takhle víte co třeba když jim rodiče nevolaj nepíšou a tak alespoň víte dneska je moderní psát na internetu než sednout si a napsat dopis.
Radka: No to jo no. A je to snazší a je to zadarmo, že jo.
Nikola: No. Teda já píšu dopis jenom, když je to fakt to nejhorší, aby ten člověk viděl, že se snažim.
Denisa: Pani, budou tam na nás čekat?
Radka: Jestli ti to nesnědí, no nevim no.
Nikola: Kde na nás čekaj?
Radka: V ústavu. No určitě na vás čekaj v ústavu no.
Nikola: No ale jako na co. Jaký jídlo jí snědí? Pani můžu to vypnout?
Radka: Jo jo jo...
Nikola: Jak se to vypíná?
Radka: Já myslim, že tady tim to můžeš vypnout.
—————