VERONIKA

25.05.2010 09:52

Jmenuji se Veronika a je mi 16let. Před 5 lety jsem úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na osmileté gymnázium v Duchcově. Tato škola mi přirostla k srdci. Pamatuji si všechny výjezdy a výlety které jsme se spolužáky prožily. Od prvního výjezdu do Olešky (seznamovací zájezd) až po rozlučku :-(

Co se týče předmětu tam mě nejvíc baví matematika. Lidi mi říkají, že jsem blázen, ale já si nemůžu pomoct :-D Přihlásila jsem se na matematicko-fyzikální seminář, který začne příští rok. Naše třída letos „jede“ podle nového vzdělávacího programu. Uvidíme jak to bude další roky.

Mezi mé záliby patří kreslení, sportování a jízda na koni. Koním se věnuji už přes 2 roky. Po tu dobu jsem neměla moc štěstí a pořád jsem přelétávalo z jedné stáje do druhé. Momentálně jsem si našla jednu,která mi vyhovuje ze všeho nejvíce. Letos bych si chtěla splnit sen a zkusit si jet závody. Je to můj velký „koníček“ :-) Co se týče kreslení tak jsem se zúčasnila s mojí mamkou dvou kurzů. Tam mě naučili vše, co nyní umím.

Kolem března jsem ukončila 3-leté soutěžení v kuželkách. Nikdy bych neřekla kolik mi tenhle sport dá. Můj spolužák se stal Mistrem světa. Vzpomínám si jak moc úsilí musel vynaložit aby dosáhl svého cíle.V tomhle ho obdivuji.

Ohledně mé rodiny... nemohla bych si přát lepší. Tihle lidé pro mě udělají maximum. A za to jsem jim vděčná. Jsem ráda že mě udělali takovou, jaká jsem. Jsem pyšná na to, že k nim patřím.

Pamatuji si každou dovolenou a každý výlet který jsme spolu zažili. Na tyhle věci se nezapomíná.

Mám dva domácí mazlíčky, králíka a psa. Králíka mám šestým rokem, ale vůbec to není poznat. Dostala jsem ho, když mi umřel můj nejlepší přítel. Kolie. Tento pes pro mě znamenal strašně moc. Už od malička mě hlídat, seděl u mě a já věděla, že už nikdy žádné zvíře nebude jako on.

Před dvěma roky jsme si pořídila dalšího pejska. Je to voříšek. Pojmenovali jsme ho Matýsek. Mates je pořádný hlídač po mamce. Jakmile kolem naší zahrady proběhne cokoliv, co se mu nelíbí, je to konec. Štěká, skáče a lítá po zahradě hlava nehlava. Vždycky když ho vidím tak se musím smát. Je to náš lump.

Hodně lidí už má vymyšleno, jak bude probíhat jejich budoucí život. Já ale ne. Měla jsem pár nápadů čím být, ale po nějaké době jsem to vyloučila. Napadla mě například letuška. Jazyky mě baví tak proč ne. Později jsem ji vyloučila kvůli ztrátě obrovského množství času, které bych mohla využít pro svou rodinu. Potom mě napadla psycholožka. Pomáhat lidem, to by mi šlo. Ale co když něco zkazím. Psycholožka nese obrovskou zodpovědnost. Lidé jí věří. Toho bych se bála. To, jak bude probíhat jejich život je v mým rukách. To by asi nebylo nic pro mě.

Jelikož mě baví matematika tak jsem se rozhodla třeba pro učetnictví, nebo třeba pracovat v bance. Rodiče říkali, že když mě baví i chemie tak bych mohla pracovat třeba v lékárně, nebo být nějakou laborantkou. Sama jsem zvědavá, co ze mě jednou bude :-)

Můj život v těchto letech nabírá vrcholu. Jsem šťastná. Všechno má pro mě smysl. Našla jsem si přítele, se kterým už jsem skoro rok. Změnil mi pohled na svět. Děkuju mu. Děkuju všem co mě drží nad vodou a když mám problémy, pomůžou mi.

 

—————

Zpět